Umění bojovat pěstmi je staré tisíce let. V historii bylo považováno za užitečný bojový sport, který má své opodstatnění při výchově mládeže. Jako projev násilí však bylo trestné a zakazovalo se.
V troskách sumerské svatyně, staré přibližně 7 000 let, byla nalezena zobrazení bojujících mužů. V Egyptě byl box známý již před 5 000 lety (jak dokazují nálezy na kamenných reliéfech). Zápas v boxu popisuje též Homér v Iliadě. Od 23. řecké olympiády patří box k soutěžnímu programu. Také Římané boxovali. Své pěsti ovíjeli koženými řemínky; známa byla už dokonce i ochrana uší. Ve středověké Evropě byl box součástí volného zápasu a vyučoval se v šermířských školách.
Moderní box se rozvíjel v 17. století v Anglii. Za zakladatele „manly art of selfdefence“, při kterém se bojovalo holýma rukama, je považován učitel šermu James Figg. Okolo roku 1740 ustanovil Angličan Jack Broughton (vynálezce boxerské rukavice) pravidla zápasu. V roce 1904 se poprvé na moderních olympijských hrách soutěžilo v boxu. Roku 1912 byl založen první německý klub boxu, SV Astoria Berlín. Roku 1920 se konalo první mistrovství Německa.
Boxerský trénink dnes vyžaduje následující vybavení: krátké švihadlo, polstrovanou zeď, hrušku, pytel s pískem, plochou hrušku, míč na gumách, terčový míček a lapy. Zápasí se v boxerských rukavicích, případně s ochranou hlavy, v ringu ohraničeném provazy. Boxeři používají chránič chrupu a suspenzor. Bezpečnosti sportovců slouží přísná pravidla a lékařský dozor.
